Aktivní složky léčivých bylin

Léčebné účinky rostlin jsou závislé na přítomnosti chemických látek, kterým říkáme aktivní složky. Působí tak, že více, či méně ovlivňují biochemické procesy, které probíhají v našem organismu a tím pádem ovlivňují průběh mnoha nemocí.

Rostliny produkují aktivní složky z mnoha různých důvodů, například kvůli vytváření rezervních látek na zimu, nebo jako třeba ochranu před škůdci. Z tohoto důvodu nemají aktivní složky v bylinách vždy stejnou koncentraci a jejich množství je závislé na klimatických podmínkách, které na ně působí při jejich růstu.

Existují různé aktivní složky, ale my si povíme něco málo o šestici nejdůležitějších z nich.

ALKALOIDY

Ty se vytváří v rostlinách, které produkují zásaditou reakci, mají povzbuzující, ale i tlumící účinky a mohou být i nebezpečné, pokud reagují přímo na nervový systém a proto se musí užívat velmi opatrně! Do této skupiny patří třeba efedrin, strychnin, morfin a skopolamin.

AMARUM

Tyto látky se používají ke zvýšení produkce žaludečních šťáv a tím pádem usnadňují trávení, povětšinou jsou připravovány na bázi alkoholu. Do této skupiny patří především hořčiny a chinin.

ŠKROBY (AMYLUM)

Vznikají přeměnou cukru a díky vysokému stupni stravitelnosti se používají především jako podpora dalších aktivních složek, často se používají jako základ dietních výrobků. Jsou to polysacharidy glukanů syntetizované rostlinami.

GLYKOSIDY

Mají obrovský vliv na lidský organismus, nicméně musejí být používány jen s velkou opatrností! Mnoho druhů je totiž pro nás jedovatých. Jsou velmi účinné obzvláště při srdečních a plicních chorobách. Nejznámější z nich jsou především flavonoidy, saponiny, glukosinoláty a kardioaktivní glykosidy.

ESENCIÁLNÍ OLEJE

Vyrábí se lisováním plodů, listů a kůry a nebo jejich destilací. Rostliny samotné je využívají k ochraně před býložravci, kteří nemají rádi olejnaté látky. Vlastnosti těchto aktivních látek jsou jednoduché, jsou určeny pro léčbu oběhového, nervového a travicího systému systému a také se často pro svoje vlastnosti užívají v estetické medicíně. Jde především o rostlinné oleje lisované za studena s obsahem nenasycených mastných kyselin s omega faktory 3,6 a 9.

TŘÍSLOVINY

Získávají se z kořenů, plodů, listů a semen a mají velkou stahující schopnost, proto se používají k léčbě poranění a k rychlému srůstání kůže. Velice dobře působí při léčbě otoků, zánětů, hemoroidů a dále k vnitřnímu užití při průjmech a katarech. Jedna z jejich nevýhod je, že jsou díky svému chemickému složení těžko stravitelné. Je to skupina látek, taninů  tyto najdeme v hojné míře třeba v čaji, ovoci, zejména červeném víně, brusinkách, jahodách, borůvkách a třeba i v granátovém jablku.

Přípravky a jejich použití

Využití léčivých rostlin je téměř úplné, kromě několika málo případů a jsou velice dobře snášeny. Nejpraktičtější užití léčivých rostlin tkví v přenesení aktivních složek a obsažených látek do roztoků. Tím se uvolní aktivní složky z neaktivních částí byliny a jsou jednoduchým, rychlým a efektivním způsobem k dispozici. Tyto roztoky jsou pak určeny k vnitřnímu užívání a nebo k aplikaci na pokožku.

Příprava bylinných přípravků

Obvykle se sušená bylinka před vlastním použitím rozemele tak, aby aktivní složky mohli být rychle zachyceny ředícími tekutinami, zejmena vodou, alkoholem a nebo olejem, do kterých se pak přesunou. Používá se hlavní pětice těchto postupů.

NÁLEV

Je roztok, který vznikne, když se droga přelije vroucí vodou, za občasného promíchání se nechá 5 až 15 minut louhovat a poté se výluh scedí. Využívá se zpravidla u květů, listů a natí.

ODVAR

Se získává tak, že se části rostlin vloží do vody pokojové teploty, kterou uvedeme do varu. Vaříme 10-15 minut, pak necháme ještě asi 15 minut stát a scedíme. Uvedeným postupem se obvykle připravují výluhy z drog obsahujících třísloviny (například dubová kůra) nebo z tvrdých částí rostlin (kořeny apod.)

TINKTURY

Jsou výluhy z léčivých rostlin, získané extrakcí vhodným rozpouštědlem, nejčastěji se používá alkohol. K domacímu použití se nejčastěji získává macerací, kdy jsou bylinky vloženy na několik dnů do alkoholu, hermeticky se nádoba uzavře a nechá se stát na vlahém místě, mimo dosah slunečních paprsků. Pak se obsah přefiltruje a případně doředí, tak abysme získali potřebné množství tinktury.

SIRUPY

Tato léková forma vznikla v Arábii asi v 10.století, jsou to sladké přípravky obsahující velké množství cukru, které se užívají ve formě suspenzí, emulzí a nebo roztoků a mohou být buď jednoduché a nebo složené. Připravují se přidáním tekutých výtažků, tinktur a nebo koncentrovaných nálevů.

LÉČIVÉ OLEJE

Jsou přípravky, které získáváme ředěním oleje s léčivými látkami různého původu. Mohou se získávat ředěním, laboratorně, nálevem a nebo odvarem. Nejpoužívanějšími oleji k ředění jsou olivový olej a oleje ze semen. Obecně jsou označovány jako jednoduché a nebo složené oleje. Slouží jak k vnitřnímu užití, tak i ke vnějšímu, například při masážích.